ty, včely, léto, a veselá

na lavičce leží maňásek
ve vzduchu poletuje konipásek
a ty se směješ na ulici u domu
směješ se pejskovi malému, kterého vezmeš do klína
a básnička začíná

dva kopečky a dole mýtina,
to nám to pěkně začíná
do trávy dáme deku a ukrojíme veku
pejsek se změní v kovboje, který zaujímá své postoje
a ty se směješ na zápraží
a tvůj smích léto odráží

zoubky máš jako kostičky
pruhované jak perličky s medem, pak to rozjedem
až tahle báseň dozní
bude už dávno po žních

jsi medová víla a alabastrová tanečnice
když se koupeš, tajně tě pozoruje celá vesnice a zasílá zprávy do New Yorku
chlapcům vletí do trenek včely a své žihadla tam zanechají
jak by se to dalo jinak vysvětlit? Ten pocit
že když vedle Tebe sedím, že se ani káva nedá pít
protože chce vyskočit
myšlenka přímo z nitra ó Bože jak jsi chytrá

a tak se pomalu dostává do hlavy neřestná představa
jak ležíš nahá na dece, marmeláda je na vece
a stromy kolem stojí, kolem studánky je chvojí
a chce se strašně pít, teplý dech přerušuje klid
jen se osmělit
a překročit tu čáru, do dna napít se z poháru a medem potřít kůži
a z lásky věnovat ti růži
a tančit…

díváš se zhluboka do očí, zavolejte prosím taxi
které jede do ZOO, chyťte prosím toho zloděje, to se nesluší
sedíme v kině a představy mě ruší
jsi bosá, to je ale krása, tvá vyhrnutá sukně a fotka na zdi
ve zdi do které mě zazdí
kovboj se přemění zas v piráta
co bude mít zuby ze zlata

jak je možné, že jsi taková?
medem potřená,
leskneš se v hladině rybníka, do kterého noční víly chodí smývat své hříchy
a instalatér z televize se dívá na Tebe, ještě ho nepřejelo auto
a animované hračky na plakátech jsou tak směšné,
proti tomu, jaká jsi ve skutečnosti opravdová
strach pomyslet, jak to může skončit
opojná slast, co vše se může stát, pokud se ráno probudíme

vše jednou začne, vše jednou začíná i tahle báseň, tahle bublina
žízeň, že hlava se točí, tohle tě nikdy nezaskočí
kdybych byl žena, neměl bych tě rád
jsem chlap a tak tě musím namalovat