Opravdová láska, nebo jen imitace..?

Když nad tím vším přemýšlím, jen tak z nenadání,
různá slůvka a věty mě napadají,
v hlavě ten největší zmatek mám,
říkám si, proč láska nepřeje nám....

Já bych pro tebe udělala cokoliv, klidně i dýchala,
ale jako bys mi chtěl říct, abych se do tvého života již nemíchala...

Přiznávám...ze začátku jsem tě odmítala jen,
ale teď bych to chtěla brát už jen jako nejhorší sen.

Vlastně kolikrát jsme spolu byli venku..dvakrát..?vícekrát..?
Jako tu nejkrásnější věc to beru a vždy budu brát...

Teď, až teď když s tebou už ani nekomunikuju,
si uvědomuju jak toho všeho strašně moc lituju,
ale teď už je pozdě..
a já se cítím hrozně..

Cítím se strašně osaměle,
ty ses ke mě choval sice nesměle,
ale přesto vím, že si mě měl ze srdce rád,
nemůžu, ale žít s myšlenkou, že budeš JEN kamarád...

Nejkrásnější věty psal si mi,
jako by snad ani nepatřili mi...

Ten pocit, že ti někdo chybí znáš...?
tak ŘEKNI, koho doopravdy rád máš..?

Tolik dní s tebou nebýt v kontaktu,
to se pro mě rovná masovému masakru,
tebe to dlouhé odloučení nebolí?
Ať tvé srdíčkou tu správnou cestu zvolí...

A na závěr dvě slůvka a osm písmenek,
MILUJI TĚ a jsi můj celičký svět..!

(věnováno nejmilejšímu a nejhodnějšímu klukovi, kterého znám....P€ŤULK&)