Vzpomínky

Vzpomínky kolem mě tiše kráčí.
Je příjemně vlaho.
Má očka se však mračí.
Říkám si, co se mezi námi stalo?

Nebyla jsem Ti dost dobrá
a zaplatila jsem už za to!
Teď jsem tu zmatená
a vyčítám si to.

Chtěla jsem se omluvit
za ta svá slova.
Chtěla jsem s Tebou mluvit
a začít znova!

Pozdě!
Našel sis jinou.
Chápu Tě!
Proč nechat čas naprázdno plynout?!

Přeji Ti jí,
i když je to kámoška!
Ublížíš jí!
A něco Ti ,,pošeptám do ouška"!

Mohl si říct dřív,
že nechceš mě již spatřit víc!
Nebyla bych Ti přítěží,
ale nemyslet na Tebe mi půjde jen stěží.

Zapomenout nechci,
chci si Tě pamatovat, přeci!
Krásné vzpomínky si zachovat
a ty špatné na věčnost zakopat!

Co, měla jsem se vnucovat,
když nechtěl's jít se mnou ani ven?
Věčně se jen strachovat,
že je to pouze špatný sen?!

Ta nejistota, co tělo zmáhá.
Ta, co odvahu nedodává.
Výčitky, kterými se utěšušuješ,
že jen TY za všechno můžeš!

Kéž by i Tebe dostihly.
Zasáhly hluboko do srdce.
Sny, co jsme si vysnili,
se mohly splnit, přece!

Nevím, jestli si mě miloval.
Třeba sis to jen vnucoval?!
Toužila jsem se dotknout tvého těla,
vůbec si nepoznal, co bych MOC CHTĚLA!!!

Vzpomínám si,
jak ses mi líbil.
Přemítám si,
proč si mě nepolíbil?????

Třídím si vzpomínky své.
Kdy byli jsme jen ,,JÁ" a ,,TY".
Chtěla jsem líbat tváře tvé,
líbat Tě na rty.

Znám hodně kluků, jejich touhy, vášně,
ale jen s Tebou cítila jsem se tak zvláštně (krásně).
Máš něco zvláštního, co jiní ne,
ale i Tvá láska brzičko pomine.

,,I love you" stalo se jen frází.
Vzpomenu na to - po zádech mi mrazí.
Měla jsem Tě ráda však.
Milovala jsem Tě, ty víš jak!

Chtěla jsem Tě líbat,
něžně Tě hladět.
Ruku v ruce Ti svírat
a stále Tě svádět.

Čas mě předběhl,
už není to krásné ,,MY".
Čas lásky už proběhl.
Už je jen ,,JÁ" a ,,TY"!!!