Nemhu zavřít oči

Na moji lásku napadl sníh.
Ještě mi vločky roztávají na zátylku
a já drkotám zubama do noci v naději,
že všichni sněhuláci se dočkají rána.

Nikdy jsem nevěřil tolik,
jako věřím tvým očím.
Slova, to už jsou jen bílé vrány,
které ladně krouží nad kořistí,
ale ty oči,
to je smysl proč dýchat,
věřit,
bát se
a třást se zimou uprostřed noci.

Máš bílou barvu hlasu,
bílou jako ty vrány,
jako vločky na zátylku,
jako zástěra té tlusté paní od naproti.

Nemohu zavřít oči,
aniž bych tě neviděl,
rozcuchanou, rozesmátou
a nahou...
Nemohu zavřít oči,
aby mi víčka neslepil mráz.

Už je to dlouho co jsem tě neviděl,
už je to dlouho co jsem neviděl hloubku ve tvých očích,
už je to dlouho co jsem neviděl bílou barvu tvého hlasu,
už je to dlouho co jsem nezavřel oči
a přesto ti pokaždé dávám dobrou noc (i s polibkem),
přesto ti stále šeptám o kráse,
utrpení a milování.

Možná je to směšné,
ale možná je to láska...

Na moji lásku napadl sníh.
Chybí tu jen sněhuláci, rolničky a ty!