Jsi jediná

Někdy mám pocit, že je to už hrozně dávno, co jsem tě poznal.
Jsi podstatou toho, jaký jsem, podstatou toho, co dělám.
Poznal bych Tě mezi tisícem. Není pro tebe náhrady.
Mívám pocit, že ztrácíš se mi.
Jsi žijící sen, za který musím bojovat bez pochybností.
Že na Tebe zapomenu se bojím, ale vždyť Ty jsi mi otevřela oči, nemohu zapomenout.
Když se na Tebe dívám, když na Tebe vzpomínám, ztrácím se v Tobě.
Jsi jediná.
Když kousky tvého nitra se mě dotýkají, já ztrácím kontrolu.
Znám Tě, znáš mě, ale je to opravdu tak?
Tvé oči na mě shlížejí a já nemohu.
Za radost Tvou bych dal cokoli, má to smysl, jsi krásná, když se usmíváš.
Svět se usmívá, když Ty se usmíváš.
Barvy jasu Tvého sežehly mě.
Neopustím Tě nikdy.
Královno mých krás, neutíkej, počkej na mě, dohoním Tě.
Kráso jasu nocí tvých zbloudilých, zaruč se za mě, že neutečeš,
dřív než já.
Je v Tobě jemnost i krutá síla.
Jsi víla, co záři svou před námi skryla.
Záři, jenž jsem nikdy nepoznal.
Změnila jsi mě v mnohém, cítím se dospělejší, rozumím, díky Tobě.
Tak to zůstane, navždy ti budu vděčný, nikdy na tebe nezapomenu.
Mám Tě rád Káťo.