Křižovatka možností
Křižovatka možností
nohy mám promočené od ranní rosy
a po celém těle cítím chlad
Jdu prošlapanou cestičkou v trávě
a vede mě do neznáma
Ocitám se na křižovatce možností
kde stopy vedou jedním směrem
a otisky jejich rtů
ještě nesmyl dětský pláč
Ženy se tu musely rozejít s muži
muži s ženami
jejich láska upadla v zapomnění močálových vod
Teď tu stojím sama
na křižovatce možností
kde se lidské duše svlékají ze svých hříchů
Lítost a zatoužení staré vzpomínky
při dalekém západu něhou zmizí
Komentáře (3)
Komentujících (2)
Doporučit
Tisk
Básenka má hloubku a také myšlenku, "křižovatka možností" tak nad tím se stojí pozastavit. Vážně.
06.01.2008 20:00:00 | NikitaNikaT.
Tak a je to tady, píšu podruhé :-)
Jak tě napadlo napsat něco tak kouzelného? To je snad ta nejhlubší a prožitkem nejintensivnější báseň, kterou jsem tu četla. Je to samozřejmě subjektivní, ale já si na tom trvám. Tak silný příběh a tak hluboký pocit mě osobně ještě snad ani nenapadlo popsat. Smekám :-)
04.01.2008 20:31:00 | Lisa.Ginmi
Máš neobyčejně vyspělý styl. Opravdu, ta báseň má hloubku, prožitek, příběh... je skutečně kvalitní. Ale ne, to je ošklivé slovo pro popis poesie, je skutečně krásná :-)
(tak dobré básně si čtu zpravidla několikrát, takže ode mne dost možná ještě nějakou tu odezvu uslyšíš :-))
Mrzí mě, že nejdou dát ty tipy tři* :-)))
04.01.2008 20:24:00 | Lisa.Ginmi