Vzpomínka na sen...

Pod víčkama v tichu tmy,
měl jsi mě přitisknutou,
jako Tvůj uzlík snů,
do sebe zaklesnutou...

Na chvíli ses přestal smát,
v očích snažím se Ti přečíst "Rád".
Řekl jsi: "No mám"....

Hřeješ jako z moře déšť,
dáváš zapomenout,
krásně voníš, krásně jseš
až bojím se hnout...

Až mě pustíš, nesmím padnout,
to tedy ne,
jen se probudím a bude hůř,
tady bez Tebe...

Všech myšlenek svých se ptám,
jaký by to bylo mít Tě zas.

V srdci mám lásku Tvou
dál uchovanou,
i po těch letech prázdných dnů,
já stejně nemůžu zapomenout...