Pod nebem hvězdným

Ta dálka nekonečná,
dlouhé lesy,pole lány,
kazí mi mé plány,
čeká tam má láska nekonečná.

Teprve až na nebi hvězdy spočítám,
odtrhnu rty od sladkých Tvých,
bo již navždy spočinou na těch mých.
Pak uvidíš,co plamínků lásky v očích mám.

Tebe za ruku chytím jemně
a ovinu Tvé tělo křehké.
Pak počkám až srdce za mne řekne:
"Než přišlas bylo ve mně temně."

S Tebou světlo přišlo
a s ním láska horoucí
-to nejlépe poví mé srdce planoucí,
že bylo to,jako by pro mne nové slunce vyšlo.

Více než radost a štěstí,
ten pocit byl něco více,
něco jako nikdy nehasnoucí svíce.
Žena co odebrala ze srdce mého trnité klestí.

Večer při úplňku tam na mýtině
odhrnu Ti z ouška voňavé vlásky
a zašeptám ty dvě slova lásky,
která plná síly,přec zníti nevinně
-miluji Tě!