Piju colu z hrníčku

Do ticha pokoje, ozve se tvé zaklepání
- račte vstoupit milý pane, srdce je vám otevřené
vstupuješ do mě skrze svíticí obrazovku,
není jiná možnost
/bohužel/
píšeš milé zprávy
/bohudík/
a já se směju,
tobě
sobě
tomu, jak jsem se polila colou z hrníčku!
/řekni mi, kdo jiný pije colu z hrníčku?/
Měla jsem ráda, když si psal,
že jedinečná jsem,
že potkat mě byl krásný sen

Teď je to jiné, ten půlrok nás změnil,
naše slova
naše sny
k lepšímu?
hlupáčku, tak dlouho mi to vrtalo hlavou
ano, k lepšímu
ty jsi tam, daleko – za sedmero řekami
já jsem tu, daleko – za sedmero horami
div, že si ještě vzpomínáš,
div, že svou duši mi odmykáš
Div je to pro ně, ne pro nás,
viď můj milý?
My se známe, my víme, víme své
víme, že jsem museli svá srdce vzdálit,
aby je to nebolelo
víme, že se neschováme za smajlíky,
co se usmívají
/já poznám, když jsi smutný/

v myšlenkách se mi rojí další dopis,
co myslíš? bude dlouhý?
ten nejdelší
v myšlenkách se mi honí tvé sliby,
co myslíš? vážně přijedeš?
nebuďme bláhový

ale věřit nepřestanu, vždyť mě znáš
tu naivní holku,
toho blázna, co pije colu z hrníčku