Elišce

Znáš taky ten pocit, kdy sevře se ti břicho,
a jen stěží v sobě zadržuješ slzy?
Znělo mi v uších tajemné ticho
ale já netušil, že jsme si cizí.

Po roce zase vidím tvé oči,
nevěřím sám, že není to sen.
Všechno kolem se rychle točí,
odpusť mi, zůstaň, chci Tebe jen.

Zase jsi pryč a mě to bolí!
Však máš na to právo - viník jsem já.
Zase jsi pryč, rána se hojí.
Ve snu mě probouzíš: ,,Lásko, jsem Tvá."

Škoda jen, že snění, že není věčné,
že každé ráno vzbudí mě den.
Škoda jen, že štěstí, že není nekonečné,
že o našem příběhu sní jen jeden...