Vzkazy

Proč bojím se tmy,
proč bojím se nezdaru?
Rozplynou se sny,
a vše bude při staru...

Vánek ti šeptá do ouška slova,
slova, jež po větru ti posílám,
do stromu v lese je i datel klová,
zní,že miluji tě a nechci být sám.
Kapičky deště si vesele ševelí,
o tom, jak šíleně moc tě mám rád,
čekají, až blesk a hrom jim zavelí,
že z nebe mají ti sladký polibek dát.
Řeka tiše bublá má slovíčka lásky,
po proudu tiše se ženou dál,
vrba na beřehu si z toho dělá vrásky,
vím to, pot tou vrbou já stál.
Nožíkem do ní jsem srdce ryl,
do něj dvě jména se šípem připsal,
ty víš, jak moc šťastný bych byl,
jak metr vysoko bych štěstím hopsal.
Dani a Angie, takový je můj sen,
své srdce ti na dlaní dávám,
tak nestůj a nečekej, jen si ho vem,
červeným šátečkem na cestu mávám.

Proč bojím se tmy,
proč bojím se nezdaru?
Rozplynou se sny,
a vše bude při staru...

Mráz v oknech mé vzkazy maluje,
do rámečku své výtvorý dává,
vzkazy o tom, jak Dani tě miluje,
že pro něj jsi jediná, pravá.
Hvězdy na nebi tvoří nová souhvězdí,
podobné srdci šípem zasaženým,
nic z toho, co stalo se, mě nemrzí,
nechci tu zůstat s výrazem zmraženým.
Měsíc těm hvězdám pokyny své dává,
ta luna štěstí mi svitem přeje,
o nás dvou výpráví i rašící tráva,
i první sněženka, co mrazem se chvěje.
Ptáčci ti za okny pějí píseň mou,
o mé převeliké nešťastné lásce,
o tom, jak toužím držet ruku tvou,
jak básním o největší krásce.
O Angie má slova celou dobu vypráví,
o krásce ze Slezské píšu ty verše,
srdce zamilované nikdo lehce nespraví,
to srdce sehrálo úlohu terče.

Proč bojím se tmy,
proč bojím se nezdaru?
Rozplynou se sny,
a vše bude při staru...