PIS V POKOJI

Mám pro tebe báseň
beze slov.
Prázdný papír prozrazuje chtíč.
Noc promilovaná v peří.
Cítím v tobě zrůdy ,
nejsi krásná.
Jsi žádaná jen pro chvilkový pocit.
Nemohu psát věty,
které neexistují.
Nemohu tvořit.
Nezajímavé...
suché
a bez pocitů.
Pocity ruky,
účinkující na plastickém zátiší,
se ztrácí.
Umělé, strohé nic.
Kam se poděla plodnost slov?
Kde se odráží paprsky podzimu?
Nestíhám...
zuřivě mě pochčij.