Krajina věčného ledu

Jsem jen vločka sněhu uprostřed pláně,
zaváté sty sněhových vloček,
a ty sis přesto všimla mne,
aniž bych nějak vyčníval,
nade mnou ční dva ledovce,
a oheň plane z ohniště,
snad plamen vášně rozpustí mne,
a já zvolna steču do rokle,
kde medvědi loví tuleně,
a ty mne potom obejmeš,
horkou zasněženou pláninou,
a usneš spánkem polárním,
a já tě do svitu nevzbudím,
jenom pohladím,
a políbím...