Já Amor a Vy Střelení

Snesl se déšť démantů noci
a závěs utlumil milenců sten.
Smyslné rty a překrásný pocit
neodcházej, drž mě jen.

Zavřené dveře uvěznily chvíli,
co mohla být krásna jako sen.
Mazlili se spolu, teď vzdáleni míli,
asi každý zemře, láskou postřelen.

Říkejte mi jak chcete, třeba Amor,
rád rozdávám to své utrpení.
Jedna strana hřeby, druhá mramor,
trýzním už nejedno pokolení.

Asi Adam, či snad kdokoli,
rozepnul a obnažil si srdce.
Chycen do Amora soukolí,
neví jak napije se trpce.

Asi Eva, nebo nějaká jiná,
nasadila si křídla lásky.
Z křišťálu cit se v ní vzpíná,
čistý, bez místa na otázky.

Ideálem lásky, myslím že je strast,
a tak ji na procházce prodávám.
Nachystal jsem pro vás zlatou past,
chytím kořist a radosti se oddávám.

On jí odevzdal svůj život,
snesl modré z nebe,
Upadli v milostný dřímot,
a dva neznali než sebe.

To překrásné pouto srdce provázalo,
setřelo hrubosti všedních dní.
Zázraky stvořilo, nemožné dokázalo,
rozžalo svit chladných pochodní.

Quem deus perdere vult, dementat.
Nedělám stopy bez popela!
Nestačí jen milostně zasténat,
láska přišla a zase odletěla.

Evy život v lůnu byl zdvojen,
společná láska zplodila květ.
Adamův cit je asi nespokojen,
pro žádné dítě, nechce ztratit svět.

Slzy a pláč potrhaly jí tvář,
do duše, do srdce, vyryly jizvy.
Uviděla, že on nenosí svatozář,
a falešné byly jeho lásky výzvy.

Volba je jasná, zachránit si kůži,
otcovstvím neztratit budoucnost.
Kamennou dlaní rozmačkat růži,
vyplivnout slova Láska a Ctnost.

Pche! Romeo a Julie?
To byly časy!
Nebo Petr a Lucie?
Jen si rvěte vlasy!

Ceděné slzy, lidská krev a žal,
úsvity sledují ztemnělé postavy.
Čím jsi se jenom Adame stal?
Srdce jsou křehká, nejsou to přístavy.

Snad cosi lidského servalo muži
tu hnusnou masku, ego a vzdor.
Pozdě pochopil, co všechno dluží,
šel na moře chytat říční vor.

Je v lidech mnoho dobrého i zlého,
ale občas to lepší převáží.
Eva neodmítla hlupáka zmoudřelého,
odpustila zrady závaží.

Sint, ut sunt, aut non sint
nepřijmu přece svoji chybu.
Smutku jsem přinesl bezpočet pint,
a i nyní na své si přijdu!

Milenci našli ztracený cit,
přijali slib, který až smrt ruší.
Růžemi i trním společně jít,
navždy spolu, k samotě hluší.

Spojeni svazkem ve společném domě,
dva životy milovat se chtějí.
Ale dům spadne, a ti dva sejdou skromně,
ad maiorem gloriam dei.