Neznámému námořníkovi

Potichu vypláču své srdce na tvém rameni
pak budu moci usnout na věčnost,
z lesku tvých očí pak budu číst si znamení
a doufat, že v náručí tvém nejsem drzý host.

Smažu tvé vrásky, co způsobil ti žal
a plátky slunečnic položím ti na víčka,
z popela povstal jsi a tělo obtěžkal
z pod očních údolí vychází dvě sluníčka.

Podám ti kapesník z pavučin něhy,
tolik snad miluji, nedbajíc díků,
s tebou bych chtěla pokořit břehy
tajemných dálek, neznámý námořníku.