Srdce jedné dívky

Ranil jsem srdce jedné dívky
miluje mě,já však jinou,
jak zlato klásků do otýpky
svazuji bolest spolu s vinou.

Tu bolest tak v řece utopit,
přál bych si vrátit čas,
srdci nedá se poručit,
šeptá mi vnitřní hlas.

Ty jsi jí lásku nesliboval,
jen svoje přátelství.
Proč tedy anděl v srdci nechal
jí něžné,sladké tajemství?

Je jako šálek z porcelánu,
je jako vločka sněhová,
bojím se,až to zítra řeknu
co bude,jak se zachová...

Já stál jsem vždy při ní,
když tížil ji žal,
a její dlani
vždy naději dal,
že nenechám ji upadnout
a teď v hlubiny,rokliny
sám měl bych ji uvrhnout.
Jsem vinen nebo bez viny?

Nemohu vlastní srdce klamat,
nemohu lásku svou jí dát,
nechci ji ztratit,vidět plakat,
chci zůstat její kamarád...