Být s Tebou...

Být s Tebou,
pak nejšťastnější jsem,
být bez Tebe,
je jak nejčernější sen.

Chtěl bych být s Tebou stále,
s Tebou se těšit, s Tebou se radovat,
všechno po čem toužíš Ti k nohám složit,
i svou duši, chci Ti darovat.

Prožívat s Tebou radosti i smutky,
pomoci Ti v nesnázích,
když Tě svět kolem Tebe svírá
a pomalu dech Ti dochází.

Být takovým plamínkem,
na který se můžeš obrátit
a já ze všech sil a to mi věř,
bude se Tě snažit ochránit.

Pocit beznaděje, ten pusť z hlavy,
když si spolu jednu druhou sklenku dáme,
všechny strasti náhle zmizí,
všechno spolu překonáme.

Jsem tu pro Tebe a budu vždy,
ač mi trýzeň mysl svírá
a pomalu se ničím,
tak mi stále víra zbývá...

Víra, že jednou sny se stanou skutečností,
že to budeš cítit i Ty ke mně.
Ach, co jen si to namlouvám...

Nikdy nebudeš mě milovat
a jednou život rozdělí nás,
já milovat tě nepřestanu,
dokud krev mi v žilách proudí,
dokud dýchat nepřestanu.

Miluji Tě, to jest můj trest.

Každý den je pro mě dýka v těle
nebo pilulka, co život ukrátí,
však miluji, miluji jen Tebe.

Každé Tvoje gesto, úsměv, vráska,
nemohu se vynadívat,
před tvou krásou ledy tajou,
noc se mění v den,
stále ještě váhám,
jestli nejsi sen...

Chci, aby vše zůstalo tak jak je,
ano, budu trpět, vím,
ale aspoň budu stále s Tebou
a nikomu to nepovím.

I když se zničím, budu tady pro Tebe vždycky.
Jsi pro mě vším.
Miluji Tě a ani ve smrti Tě milovat nepřestanu.