vůně....

Vůně stékající po okně,
myšlenky uzamčené peřím
sladkých lízátek.
Pero píšící vypsaným inkoustem
slovo - něžné slovo.
Jak láska bránící se polibkům,
a krása skrývající se ve větách.
Kdo ví?
kdo ví...
Sny zabíjíme,
né však aby se stali skutečností,
pouze proto, že v ně nedokážeme věřit.
Svůj pláč skrývám.
Občas i peří otrhají,
myšlenky otevřou,
lásku nezapřou,
a kapky padající na zem,
kde se smíchají s deštěm,
dokazují - ....

Jak moc mi chybíš lásko...
a já stále čekám...