PLAZMA

Betonová vedra
v otoku malomyslné zdi ,
sálající chlad .
Potím se pod plochou hrudí
smradlavého slizu
stékajícího do mých
vnitřních nemocí .
Zdědil jsem tvou
upocenou melancholii ,
sjíždíš i akvarijní vodu
po té povrch mechových kamenů
plujících do ventrální
hlubiny pojmů a parafrází
znějících v našich
odposlouchávatelnách ,
strojní kontroly spánku
nám udávají příkazy
k zmražení našich těl
přežívajících mezi stěnami
horkých betonů ,
nedají nám nadechnout ,
nutí nás poslouchat řev motorů
ze zlých dálnic ,
pokud otevřeme mříže ,
umrzneme ,
raději se dusím ,
udusím se otevřete okna ,
ne nechte je zavřené
už je pozdě k nepřetržité volnosti ,
je pozdě na svobodné rozhodnutí ,
je pozdě na otevření očí ,
víčka jsou silnější
než aby procitli ,
májí silný spánek ,
raději zůstanu
pod hroudou masa
slintajícího k dalšímu výtoku ,
byli jste určení k páření slizu ,
zůstaňte jak jste ,

¨¨zlepší vám to oběh.