Pohlazení

Zchumlám se do peřin,
bojím se života,
bojím se, že všechno vyhasne
a přijde nicota.

Obepíná mě chlad,
ležím tu, celý se třesu,
ach, Bože, Ty jsi na mě zapomněl
a já už to déle neunesu.

Tu náhle světlo vrátilo se,
slavík svoji píseň pěje,
a já třást se přestávám,
pryč je pocit beznaděje.

Teplo opět proudí tělem,
však otázku si kladu,
kdo za to všechno může,
kdo vyrval mě z rukou chladu?

Jen jediný človek za tím stojí,
jsi to Ty a ruka Tvá,
díky za Tvé něžné pohlazení,
miluji Tě, lásko má.

Zachránils mě. A to Ti nikdy nezapomenu!