Poklad

Několik obálek skrývajíc lásku a stesk,
dopisy od tebe vnichž je víc než holé věty,
posílala jsi mi v nich kousky sebe...

Až zase otevřu ty dopisy zkrápěné slzami,
znovu se mě zmocní tvá pomyslná přítomnost.
Je tak hřejivá a příjemná.. Tak čistá...
Jako čerstvě napadlý sníh co přikreje minulost...

Při čtení těch řádku je mi do pláče,
stejně tak jako když jsem je četl poprvé,
a ať si každý říká že jsem blázen, ať zapomenu
ale nejde to, a ani snad nechci...

// Chtěl jsem psát dál ale nešlo to.... Je toho tolik co bych tam chtěl napsat ale chtělo by to ven vsechno najednou a s tím ja se poprat neumím...