Dva světy

Balancuješ mezi stíny sebe sama,
topíš se a křičíš (chceš pryč),
ptáš se a utíkáš (nevíš kam),
hejna vlašťovek odnáší poslední vlákna babího léta.

Balancuješ na ostří nožů svého svědomí,
váháš a znejistěl jsi (kam dál),
odlétáš a vracíš se (opět sám),
první vločky snáší se zvolna mezi tvoje chodidla.

Balancuješ nad propastí svých snů,
běžíš a hledáš (ztracen ve tmě),
lámeš a trháš (kousky představ),
tmavý samet noci barví odlesky naděje v našich očích.

Balancuješ na vrcholu své touhy,
svíjíš se a potácíš (jsi na dně),
kolísáš a padáš (nenašel jsi),
měkké stíny sněhových závějí zrcadlí nebe beze hvězd.