Prázdné srdce

Prázdné srdce

Jako když řeka nemá vodu,
když tráva není zelená,
kdo vyléčí tu přírodu,
když právě velmi sténá?
Jako když očím dojdou slzy,
když tělo krev nemá,
kdo vyléčí tu dívku brzy,
když prázdné srdce má?

Upadla do nevědomí,
dívá se a nevidí svět.
Je jí jedno, kdo jí srdce zlomí,
bude milovat toho, kdo ji vrátí zpět.

Jako když slunce přestane zářit,
když v noci hvězdy nesvítí,
kdo by chtěl tuhle krásu mařit,
když pro nás roste kvítí?
Jako když mysl nemá nápady,
když duše nic necítí,
kdo se k ní obrátí zády,
když už ani nemůže sníti?

Poslední sen zmizel, utíká,
jen prázdné srdce zůstalo.
Potřebuje lásku milujícího člověka,
aby ji temno dočista nevzalo.

Jako když stromy nemají listy,
když včely nemají co sát,
kdo zničí ty přirozené cesty,
když potřebují něco dát?
Jako když bodne ostrý hrot,
když nitro začne krvácet,
kdo přetrhá ten vysoký plot,
když dělí místo, kam se vracet?

Potřebuje zalepit tu propast,
naplnit prázdné srdce.
Nenávist těm, kdo budou její štěstí krást,
milovat bude zachránce.