ŘIŤVÁL

Stříhám myšlenky na šedivé vlasy ,
miluji je jako chronické štěstí ,
paralyzuji na její nevědomosti ,
kdysi snad líbala ,
svlečena pod dekou ,
nádherným tělem
vzrušovala mé údy
určeny jen pro ni ,
pro stařenu z dlaždic
s indiánským profilem ,
však instaluji ji do hlavy
mladou a nádhernou ,
čas se zastavil ,
snad i ona nezapomíná ,
snad vnímá i když je otrokyní
svého tepního vraha .
Perleťová marmeláda
byla kulisou
k našemu sexu ,
slyším ji dnes a cítím
těla propleteny v jeden ornament
vykérovaný na básníkově paži ,
ten zničující znak důvěry
mi chladí místnost plnou
molitanových kuliček ,
stačí jen jediný dotek noty
a miluji jí ,
snad to jednou věnuji její duší ,
jejímu úsměvu její vášni ,
jejím černým vlasům ,
jejím ňadrům ,
její nevěře, “
přespříliš tě miluji
než abych skočil do hluboké propasti za tebou ,
ani provaz ti nehodím ,
nezlob se na mě,
tvá duše je příliš
obtěžkána čistotou .