Trn

Jsi vánkem, jenž hladíval mé vlasy,
slavíkem, co píseň „miluji Tě“ pěl,
ďáblicí chtivou krve a andělem spásy,
malou sněženkou, co panenský má běl.

Jsi jaro a zima v mém srdci,
jasný den a temná noc,
radost i smutek…
Já líbat Tě chci přeci,
proč takovou máš moc?

V Tvých očích život běží,
a v hlasu vesmír je teď skryt.
Já blázen do tvé krásy,
zoufalec, jenž u nohou Tě leží,
trn Tvé lásky v těle mám však vryt
a krvácím samotou…

Pomněnko lučního ráje,
vílko lesních tůní,
proč nezdárný je svět?
Princezno z čarovného kraje,
růžičko mnoha vůní,
vrať se mi zas zpět…