Je po...
Je po...
Tvé pyžamo si oblékám,
lásky vězeňkyně.
V klíně
studí pruhy.
Poztrácená rozkoš,
jen dvě barvy duhy.
Prý stává se...
Vydaná na mučení,
slunce ať nevychází,
usmlouvám rozednění,
těžko se něco změní,
když vyschne voda v hrázi.
Prý má i nemá se...
lásky vězeňkyně.
V klíně
studí pruhy.
Poztrácená rozkoš,
jen dvě barvy duhy.
Prý stává se...
Vydaná na mučení,
slunce ať nevychází,
usmlouvám rozednění,
těžko se něco změní,
když vyschne voda v hrázi.
Prý má i nemá se...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
Koukám, že na tom nejsem tak jen já:-) Všechny máme svoje čichometry a vyčicháváme vůně ze zbylé rozkoše co nás ukojí do spánku. Ta báseň je velmi nápaditá, líbí se mi celá.
23.01.2008 17:25:00 | simsa
má to vážně něco do sebe..
todle převlíkání..
člověku tak nějak zazebe..
když je už pyžamo..
jen k mání...
druhá sloka překrásná...
21.01.2008 18:08:00 | Bean
První věta nemá chybu ... ale jsem si tak vzpomněla, tak ráda bych usínala a měla alespoň vedle sebe vůni své lásky ... chjo, třebas jeho mikinu ...
21.01.2008 15:35:00 | NikitaNikaT.