Vzpomínáš?

Vzpomínáš?
Líbali jsme se tam u nás u průchodu
a smáli se, když kapky deště tvořily na obloze duhu...

Vzpomínáš?
Navždy si slíbili, že pro sebe zůstaneme stejní,
stále se milující, stále navzájem si věrní...

Vzpomínáš?
Do vlasů zašeptals mi větu: „Musím ti něco říct."
„Já miluji tě tolik, že už to nedokážu víc..."

Vzpomínáš?
Že když já Ti na to řekla: „ Takhle to dokonale stačí."
„S Tebou jsem ta nejšťastnější holka,“ sevřels mě pěvně do náručí...

Vzpomínáš?
Víš, chci u průchodů se s Tebou líbat ještě pěknou řádku let.
„Miluji tě,“ to jsou ta dvě slova, na kterých já si postavila svět...