Smutné štěstí

Všechno to začalo v jeden slunný den,
pro dva lidi tím začal nejkrásnější sen.

Když poprvé uviděl její krásnou tvář,
myslel, že vidí anděla. Měla snad i svatozář.

Ona při pohledu na něj, divný pocit cítila.
Byla to láska, čím najednou celá zářila.

Oba dva přestali vnímat celý svět.
Jediné co pro ně bylo, bylo to co je teď.

Byli zamilovaní a šťastní hrozně moc.
Však z krásného dne se stala černá noc.

"Miluji tě, však nemohu s tebou být".
Řekla a odešla asi jinam svůj život žít.

On nemohl přijít na to co udělal špatně.
Nevěděl co dělat, však cítíl se strašně.

Srdce jí pukalo, když musela mu toto říct.
Milovala ho, bez něho pro ni nemělo smysl dále žít.

Nikdy se nedozvěděl jaký důvod k tomu měla.
Snad rodina? Přátelé? Nebo jen prostě chtěla.

Oba se dlouhou dobu trápili.
Už nebyli šťastní, ani nezářili.

Po nějakém čase, více jak po roce.
Opět mohli být spolu, však změnili se velice.

Sice jejich srdce nepřestalo tlouct pro tuto lásku.
Však už to nebyli oni, jak kdyby měli přes srdce pásku.

Něco bylo špatně, něco se změnilo.
Oni nevěděli proč? Nebo co? To zničilo.

Ač mohli nebyli už nikdy spolu.
Už nezářili, hlavy měli skloněné dolů.

Oni jak kdyby přestali žít.
Neměli to, co mohli mít.

Nikdo nikdy nepochopil proč se tomu takto stalo.
Zbyly jim jen vzpomínky a to je někdy strašně málo.

Už to nejde vrátit... Vzít zpět... Napravit.
Umírají na lásku. Nejde tomu zabránit.