Cizinec ze severu

Když odhalíš lež úsvitů,
praskne ticho,
ticho porcelánových mýtů.
Poznáš cizince ze severu,
ukolíbáš něžnou nedůvěru.

Daruješ mu svou malou
pomalovanou henou
krásu z čistých pralesů.

Přidá ji do sbírky panenek
a čistých pouličních plesů,
zavře ji do úlu bez okének.

A dřív než měsíc zatančí si s jitřenkou,
dřív než pokoře ji naučí jemnou milenkou,
vymění ji za skládku
s výhledem na oprátku.

Cizinec ze severu

Položí ji na hranici
a zapálí tkanici,
bez výčitek svědomí,
ve všeobecném povědomí.

Se závojíčkem z much
odmaskoval puch,
tlející duše voní,
když andělé se honí.

Díval se ti do očí?
Lhal ti, že tě nesmočí?

Uvěznil tě
a utrhl mlíč.
Zabil tě
a zahodil klíč.