Svět nešťastných lásek

Svět, který mě zabíjí,
Se přibližuje stále víc,
Když zhasíná Slunce zlaté,
Nevím,
Co mám na to říct.
Něžné oči,
Svět se točí,
Když však do nich pohlédnu,
Svět se zastaví –
Tvoje krása mé srdce
Na růžovo obarví.

Tak toulám se světem,
Jen napůl, lehce zmámená,
A mám náhle dojem,
Že jsem v půli zlomená,
Když vítr touze mé nyní zašeptá,
Že krása Tvá na mě nečeká,
A mě se nikdo nezeptá,

Co cítím, jak se mám
A pro koho vlastně žiju,
Pro koho se usmívám
A na koho se ráda směju –

Jsem sama v sobě utopená,
Zachránit mne může jen
Jediný člověk,
On, můj sen,
Se kterým usínám,
Když se mnou není –
Nechci doufat, že se to změní,
Je to marností v mém snění.

Neskutečně
Oheň
Vládne mojí duši,
Ví vše, o čem tuší
Když ve snech s Tebou uléhám
Už nikam, prosím, nespěchej
A pár chvilek snění po Tvém boku,
Jen pár chviliček mi dej.