vrah

Nemůžu Tě mít,
to mé srdce strašně trýzní.
Slzy za noci zbývá mi lít,
vlhčíš mi rty, já umírám žízní.

Nestačí mi lásky trocha,
já potřebuji celou!
Jak na náměstí cenná socha,
obdivovaná jsem byla Tebou.

Naučils mě milovat,
vysněný můj muži!
Nezbývá než litovat,
krve pod sebou mám louži.

Dýka z prsou trčí ven,
jak tu bolest vydržet jsem měla?
Ty jsi pro mě byl můj sen
a já Tobě v hlavě bděla.

Spolu jsme být nemohli,
ani přes naše velká přání.
Možná kdybychom osudu více pomohli...
...asi ne, je to jen mé hloupé zdání.

Teď dobrovolně umírám,
i když ze smrti mám velký strach.
Víčka navždy zavírám...
...ale...kdo z nás dvou je vlastně vrah??

Já, že jsem si dýku zarazila,
nebo Ty jako všeho důvod?
vlna poznání Tě zamrazila,
ale pohřební už jde průvod.