Všední den

Vyžehlila prádlo
naučenými pohyby
ho uložila do skříně
vonící levandulí
naslouchala
úsměvem plným fantazie
a pak nemocnému muži
pro kterého už nic neznamenala
donesla čaj z bylinek
myslel že ten úsměv patří jemu
/samozřejmě/
dávno si odvykl
vyslyšet pocity
vyryté do její tváře
už jí nerozuměl
pečlivě zavřela všechny okna
svého prázdného prostoru
s malým strojkem místo srdce
a probuzena únavou celého dne
ztracena uvnitř svých představ
začala myslet na muže
který by jí svou horečnou touhou
zdržoval od práce
milovali by se
bez povinnosti
jen tak
protože by na to měli chuť
a najednou
by bylo úplně jedno
že okno je umyté jen z půlky
a do prachu
se dají psát prstem básně
sedá si k poslední večerní kávě
a myslí na nové spodní prádlo
schované pod tričkem
pro vlastní dobrý pocit
a na to
že tím bezprostředním
vyslyšením chtíče
by konečně našlo svůj smysl
bezmyšlenkovitě uklidila už dávno
vychladlou žehličku
a zprůhledněna slovy
věnovanými spícímu muži
schovala do tmy
bezmocných víček
touhu po člověku
kterého kdysi milovala
tak
že se mu odvážila patřit
muži
se kterým se milovala
jen tak
protože na to měli chuť
muži který jí nesmyslně odmítl

Po čase na vše zapomněla