Ukolébavka....

Po tváři hladké - černé kanou slzy
A jazyky plamenů hladí něžně moji duši
Vodopád vlasů tvé tělo hladí a já tu ladnost tvaru tuším.
Řasy těch hadích očí nedají mi spát...
Tak stojím tu s žhnoucím nitrem - no to brzy...
Dřív než úsvit zas bude se trapně ptát.

Cos smělče v té temnotě dělal?
Znamení pane jsem pro tu krásu hledal...
A kdož dovolil ti z prachu hledět na ní?
Osud - můj pane - učinil jí mou paní...

A já uvnitř hořím směle zase...
Mé oko se má milá tebou pase...
A už nezbude než jeden z rýmů posledních...
Vždyť topím se - a sám chci - v očích tvých...

Tak mi můj ďábel sladké hříchy radí
Svými drápy mé staré jizvy hladí...
Zas probouzí celou moji duši
Sám asi sotva něco tuší...

Že bude tam kde měkkých svalů kryv...
Jen mocných paží ze železa kyv...
A zas dráp a spár a dračí oči hoří...

Jen před tebou se má paní kořím.
Jen ty z mocné té saně dokážeš získat hebkost bílé dlaně...
Jen pro tebe ten drak na kraji moře klidně stojí...
Jen tobě dává svou sílu dvojí...

K tvoření i ničení dává ti moc...
Klidnou a temnou přeju ti noc :)