Na křídlech touhy
Na křídlech touhy
v rozbřesku rána klidnou nocí plout.
Co ještě naše srdce snášet měla?
V paprscích zlatých chtít se obejmout.
Do vázy bílé čerstvou růži dávám,
na lístek píší, jak moc rád mne máš.
Potichu, kradmo smutek odevzdávám,
tu cestu srdce ze snů svých už znáš.
Komentáře (17)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Nádherná, nádherná, nádherná...
Báseň Tvá se mi tak krásná zdá,
že duše snění se nezbrání
a prsty pustí se do psaní!
*********************************
Též chtěl bych se na křídlech touhy
vznést a mezi mráčky se skrýt,
neviděn Tě okamžik pouhý,
zřít, spustit Ti sluneční nit,
pak vytáhnout si Tě tam k sobě,
kde bychom jak dva obláčky
kudrlinkou se tiskli k sobě,
a pak se bez vší vytáčky
proměnili v déšť plný Lásky,
který by světu vláhu dal,
splynuli spolu /bez nadsázky!/,
potůčkem plynuli pak dál..
10.03.2008 13:55:00 | Kozoroh 1
trhám lístky sedmikrásky
má mne ráda či snad ne
na křídlech velké lásky
hledám anděla z říše vesmírné
04.02.2008 12:14:00 | vodnař
Mně se Tvé něžné dílko na úvod docela líbí!Snad i proto, že nejsem jiný...;o)))
25.01.2008 17:47:00 | Kozoroh 1
Ale, Mauro, možná že jsem to podala příliš příkře, máš krásný jemný jazyk, jakým píšeš, a já pískle které píše chvilku ti vlastně nemám moc co povídat k tomu jak bys měla psát :) ale bojovnost, pravda, by tvým veršům určitě také velmi slušela. když se citlivost spojí s bojovností, vzniká něco překrásného, myslím já :)
24.01.2008 21:57:00 | Já Esther Ruth
Vítej Mauro :) myslím že báseň je to milá, ovšem taková nevýrazná, jakobych už četla sto takových dalších, ale je to jen můpj názor ovšem. ale je psána s citem a to se cení :)
24.01.2008 21:30:00 | Já Esther Ruth