Lovec a šelma XVI.

Zacítila známý lovcův pach,
však co se to v jejím těle děje,
proč cítí stále takový strach,
snad je na její záchranu naděje.

Je jí zima, noc byla mrazivá
a sníh stále hustě padá,
půda pod tlapami je chladivá,
ona přežila by to ráda.

V lovci zraje odhodlání,
šelmě šanci na život dát,
je to divné srdce volání,
bude se o ni se smrtí prát.

Neví, kolik je v té jámě dní,
třeba je tam už dlouhý čas,
kdy měla asi potravu poslední,
tak zachránit měl by ji včas.

Bude se muset pro pilu vrátit,
zanechat ji tady ještě den,
uříznout strom a do jámy ho spustit,
aby se po něm dostala ven.

Šelma vysílena pokusy o záchranu
pod převisem z kořenů stromu lehce spí,
když tu náhle v tichu zaslechne ránu
a padající mrtvé zvíře ji překvapí.

To lovec zahlédl rezavou lišku,
když chystal se k návratu,
zvědavě vykukovala z pelíšku,
tak má pro šelmu potravu.

Ráno před rozedněním vyrazil,
příhodný strom už vyhlédl si včera,
do jeho poražení dal dost sil,
zpět ve srubu musí být do večera.

Až na okraj jámy stáhl strom
a pak dolů ho spustil,
ta rána byla jako silný hrom,
ví, že ji tím vyděsil.

S pilou v ruce stál tam ještě chvíli,
náhle chtěl vědět, jak se šelma zachová,
zda najde v sobě dostatek síly,
zda neoslabila ji závěj sněhová.

Šelma vystresovaná k smrti
tiskne se k chladivé stěně,
ještě víc se teď cítí v pasti,
hledá odvahu, ale marně.

Lovec odešel, ale ona ho cítí,
stále se ještě setkání bojí moc,
na obloze pár hvězd krásně jasně svítí,
však zbylé krajině vládne temná noc.

Až v úplném klidu noci strach překoná
a vyškrábe se po větvích stromu ven,
zmizí do ticha tmy před příchodem rána,
snad nalezne konečně klid až přijde den...