Prázdno

Všeobjímající realita
utvořená trápením,
obranou,
soužením.
Je tak osvobozující,
ubíjí.

Jak přežít další den,
když ten nadcházející
nic nepřináší.

Je jedno co dělám,
kde jsem,
s kým.
Stále jsem sama
i v davu prchajících.

Neutichající stav,
osamnění.
Zlomená holka,
uvězněná ve snění.
Krutá realita,
vzala jí naději.

Vzpomínky nehřejí,
pouze bodají,
hluboko do srdce
s každým tvým spatřením.

Tvoje životní úspěchy
se stávají prohrami
těch mých.
Tvé štěstí se stalo
mojí beznadějí.

...Nevyspělost myšlení zabíjí...