zmatení

Co děje se to se mnou nyní?
Jak na houpačce je má mysl.
Proč stav můj se tak rychle mění?
Vždyť nedává to žádný smysl.

Co mě to jenom ovládá?
Proč tak slabá jsem?
Proč mysl má to nezvládá?
Zdá se to být jen zlí sen.

Možná jsem si na oporu zvykla,
že na nic jsem sama nebyla.
Však opora mi unikla.
A já na vše osamělá zbyla.

Neumím už všechnu tíhu nést.
Být ve tmě, Slunce již nesvítí.
Kam tohle vše může vést?
Pokud se síla má nevrátí.

Musím si zvyknout sama být.
Problémy do podvědomí ukládat.
Přes překážky sama jít.
Vše opět sama zvládat.

Lehké to není, to jasné je.
Půl roku je dost času.
Když ten jež štěstí ukazuje,
mně představil života krásu.

Až vzpamatuje se z dění nynějšího.
A dobrým přítelem se stane.
Ustane převaha toho temnějšího.
Klid opět nastane.

Do té doby musím být silná.
Pocity vkládat do básní.
Snad naděje to není mylná.
A vše se časem vyjasní.