Vzpomínka

Miluju ten pohled na nebe,
vzpomenu si totiž vždy na Tebe.

Na to, jak jsme se společně smáli,
na to, jak jsme si koukali do očí.
Na to, jak jsme se spolu v temném lese v báli,
na to, jak se vítr ve výšce zatočil.

Na to, jak jsi mě tenkrát držel v objetí,
když uběhlo další století.
Století plné zvratů, pocitů a myšlenek,
které občas jen s těží vycházely navenek.

Byli jsme ještě děti, ale cítili se jako dospělí
a nevěřili jsme, že nás někdy něco rozdělí.
Uběhlo už spoustu let a já nezapomněla…

Na to, jak jsem tě držela v náručí
a věřila, že život nás něco nové naučí.
Naučil mě toho hodně,
avšak život bez Tebe občas vypadá tak nudně.

A proto tu teď stojím, koukám na nebe
a vzpomínám na naše společné chvíle,
ale hlavně na Tebe …