Dívka a růže

Já růži jí dal a skrytě si přál,
aby mě její polibek hřál,
když tiskla to poupě ke rtům svým,
já žárlil na ten prostý květ,
já ihned bych měnil s ním,
bych k plátkům úst směl přivonět.

Dal jsem jí růži,
ta jako by povadla
pod její neskonalou krásou,
snad srdce to tuší,
snad z těch plátků vyčetla,
že zaplál jsem pro ni láskou...