Výčitky

Slzy tříští se o polámané květy,
jako skály, když pláčou kamení.
Duše zmítaná mezi rozdílnými světy,
v kůži bolestně vypálená znamení.

V srdci těžko těžko je mi,
výčitky a láska.
Opustit chci tuto zemi,
už půda pode mnou praská.

Tíha padající na mou hruď,
jak houstnoucí dým, co nemá kam stoupat.
Chci ochutnat nebe, ochutnat rtuť,
ve větvích na stromě se houpat.

Ach ty mé výčitky,
prolézají skrz na skrz duši celou.
Mažou i nejhezčí prožitky
a sílu žít mi berou...