Proč?!

Bere mě smutek,
jsem bez lásky.
On mi utek,
bylo to jako z pohádky.

Jak mám žít,
tohle nemá cenu.
Každý má lásku mít,
já už nemám snahu.

Když mi srdce krvácí,
rozum táhne mě dál.
Moe myšlenky se postrácí,
to je jediné co mám.

Mám chuť to zkončit,
sny mě sradily.
Láskou si mě mučil,
slova tvá omámily.

Slzy tečou dál a dál,
tak proč to nezkončím?
Neni nikoho kdo by můj smutek sňal,
jdu deštěm a bunda se mi promáčí.

Nevím proč žiju,
nemám ani chuť.
Alkohol pořád piju,
abych vzpomínky ztratila a nestalo se ani ťuk.

Myšlenky ubíhají v duši,
brečím a ironicky se směju.
Pro mě mučí,
že mám nádhernou vzpomínku.

Jsem na dně,
ale nikoho to nezajímá.
Už je pozdě,
když někdo zapomíná.

Končím v tomhle světě,
moje duše se strácí.
Snad pak konečně,
se všechno srovná.

Nikomu chybět nebudu,
to vím jistě.
I když ho miluju,
musím žít bez něj.

Tak proč?...