Po kolejích

Svěřila jsem cestu svou
kolejím
Obejmeš-li duši mou
vy-kolejím

Pohled letí z okna ven,
míjí stromořadí,
louky,
města
a můj klid
Zůstává kdesi za mnou
a já marně hledám
ztracený dech
/Vrať mi ho!/

Pohled letí z okna ven,
míjí realitu
probouzím se do pohádky
nikde žádné hrady – zámky
Jen tvůj úsměv v dáli,
srdce mé splašené
štěstí dlouho vězněné
/Na svobodu pouštím!/

Věřím,
věřím v nekonečno
Prosím,
prosím zastavte nám čas
Tři,
dva,
jedna
/TEĎ!/
…chyběls mi