Bez ohlasu

sedum nocí probrečených a dva ještě k tomu,
proč přestal si psát bez důvodu?
celkem čtyři dny, co jsme byli spolu,
je těžké si připustit prohru..

prohru, že nikdy nebudeš celý můj,
nejhorší na tom je, že mi to až tolik nevadí,
nebo nevadilo, všechno se to ve mě proleželo,
a teď bych od tebe zase chtěla
pár polibků lásky,
statísíce úsměvů bez předtvářky,
toho hodnýho kluka, co sem znala dřív,
a všechno co píšu zařvat z celých plic..

A tak mě mrzí, že nekreslím srdíčka na papír,
že necítím motýlky v břiše,
že píšu děsnej rým,
a ty už nestojíš v mlze..

léto, podzim, zima,

už je tu zas jaro,

moc bych si přála slyšet: začnem nanovo!