Prvotní sněženka

Stal se mi modelem, květ, posel jara,
i když jen v myšlenkách, začal si růst.
Ve chvilkách samotných, jsem se ho ptala,
zda poslán ke mě byl, po dlaní múz.

Němým byl verbálně, pro mne však na oko,
svou krásou, drobností, dal víc mi znát.
obzory rozčísl, v dáli i v široko,
jak hloupé bylo se poupěte ptát.

Snad krásou bělavou, sněženky prvotní,
chtěla jsem skrze ni, pro Tebe psát.
Vžtyď přece jsi to Ty ! Pro mě životním,
smyslem a podnětem, pro cit mít rád.

Tak tedy šlechtím Tě, krásou bělavou,
křehoučké duše a vlídnosti milé.
Ať vlastnosti nedobré, si v rose utonou,
a kroky v budoucnost, jsou jenom čiré.

Stal si se mou, sněženkou v myšlekách,
stal si se prvnotním v záhonku - cit.
Již neplavu nadále v rosných domněnkách,
vím, že jen s Tebou, Jiříčku, bude mi líp.