Jednou

Shrbená osoba ve stínu mém,
krčí se - říká si minulost.
Polední žár říká nech nebo ber,
šanci mi hází jak psovi kost.
Snad jednou vše uvidím z lepší stránky,
Neštěstí zvony shora odzvoní,
Ty prohrábneš rukou mé vlásky
a mlčky mi vše odpustíš.
Ohřej mi, lásko má, dlaně svým dechem,
postůj a počkej až přijde čas.
Jednou se čekání mine se spěchem,
pak nebude sám nikdo z nás.