Vzpomínky a strasti

Vzpomínáš na ty krásné chvíle?
Ušli jsme spolu snad už míle.

Na slavnosti spolu šli,
krásně si je užili.

Po sobě jsme toužili,
teda aspoň já po tobě.

Ty řekl jsi mi, že nehorázně mě miluješ,
teď jak vidím, lituješ.

Miluju tě, moc a moc,
prosím, přijď mi na pomoc!

Myslím na tě každým dnem,
setkala jsem se i se svým dnem.

Na dně sil a pocitů,
já ocital se náhle.

Dále čekám osvětu,
vše jde jen tak táhle.

Kamarádi teď jen sme,
já tě taky beru tak.

Ničí mě to, stále,
láska vzlétla jako pták.

Od tebe první letěla k jiné,
potom se vrátila, prý zpátky ke mě.

Řekl jsi, přemýšlím nad tebou,
falešnou naději dal jsi mi tím.

Teď já sem zníčená, jak střelbou,
střelba to je, ale přímo do srdce.

Miluju tě čím dál víc,
jak jen se toho zbavit mám?

Vidím jen plameny malých svíc,
to naděje mi svitla.

Ty jen přijdeš, obejmeš a jdeš dál,
potom mi řekneš, kamarádka teď jsi.

Prosím, nenič mě takhle už,
pro mě tím kámošem nejsi!

Kdysi my chodili spolu za ruce,
líbali se krásně.

Na schody mi sedli si,
říkali si spolusty sladkých slov.

Teď není to jak kdysi,
tvě srdce je jak kov.

Nebo jako z kamene?
už mi to nedělej... :-(