Probuzení

Všechno jen zdání je a klam,
jsou všichni stejní ,
muži co znám,
jen prázdná slova říkají
a faleš svoji skrývají.

Jak pozoruji všechny z povzdálí ,
jen by se v přízni žen rádi koupali,
mluví Ti něžná a krásná slova
a v jiné místnosti šeptá je znova ,
pro jinou ženu zas , vymýšlí básně
a Ty naivní jsi myslela ,že bude krásně.

Nebude raději žádného snění,
nebude žádného probuzení.
Nebude nikdy oheň plát
a láska nebude za dveřmi stát.

Nikdy už nebude smutek a žal,
co osud dal , to osud vzal.
Nebude už nikdy číst o lásce více,
byl závan větru a zhasla svíce.

Bude už navždy loď v klidných vodách stát
a na své plavby v bouřích,
jen s nostalgií vzpomínat.