Nevinná procházka

Procházím se, vzpomínám.
Však hukot řeky nevnímám.
Když se tam ale podívám,
svůj život náhle proklínám.

Posadím se, ruce dám v klín.
Snad jeho podobu nespatřím.
A kdyby ano, nevadí,
řeka si se mnou poradí.

Probudím se, bolí mě hlava.
Má duše z těla zmatené vstává.
Ohlédnu se, bělost mám v tváři,
jsem mrtvá a jen kvůli tomu lháři.