Až na ten konec sundávám svůj klobouk a hluboce smekám........ Čas od času se to tak prostě přihodí, že člověk píše tyhle verše....jejich krása je v tom čemu se říká smutek, nenávist a podobně....je to možná trochu paradox, ale má to něco do sebe, každý si tím musí projít, nikdo není vyjímkou.... Ty jimi procházíš a navíc si sepsala slova, která jsi oblékla do krásného kabátu a navíc si je patřičně nablýskala.....až na ten poslední rým...ten mi přijde že ujel...
02.03.2008 15:07:00 | UNDEAD