Svíce bolesti

Nejsem sama,
Mám tu žiletku a teplou vodu.
Odolávám zdánlivému svodu.
Cítím se jak dech napuštěný jedem,
Jsem troska tonoucí pod ledem
Tvých příkrých slov,
Tvé sobeckosti,
Která láme v těle kosti.

Neumím dýchat,
Neumím žít,
Neumím náš vztah zachránit.

Už nevím, co je láska,
Už nevím, co je žít,
Tak utíkám do snů,
Do fantazie snít.
Utíkám a vzdaluji se,
Nemám sílu řešit více,
Rozpaluji na svém těle
Žhavé, černé, dlouhé svíce.

Toulám se a utíkám,
mýlím se a mizím,
potají se zalykám,
vím, že jsme si cizí.
Nejsem dávno Tvoje,
Dávno nejsi můj,
Vím, že už mě nezastavíš,
Neřekneš mi stůj.

Došly síly mně i Tobě,
Láska mizí jako Luna k ránu,
A já nebudu už dělat
Ve Tvém světě černou vránu.